Týden před Štědrým dnem byla na firemním intranetu oznámena nová akce. Pitch Day. O co jde? Dát dohromady tým, sejít se na jednom místě a během 24 hodin vymyslet a částečně nebo úplně zrealizovat projekt. Druhý den tento nápad odprezentovat porotě (případným investorům) a vyhrát v záplavě konkurenčních týmů.
Pitch Day byl ohlášen v předstihu, téma však nebylo upřesněno. Termín zadání tématu a zároveň start samotné akce byl stanoven na čtvrtek o týden později, tedy den před firemní vánoční akcí. Netrvalo to dlouho a přišel e-mail od Honzy s dotazem, zda bych se nestal členem jeho týmu. Ani na vteřinu jsem neváhal. O pár hodin později a pár vyměněných hromadných e-mailech bylo jasno o složení celého týmu: Honza, já, Jakub a Michal. Rozhodli jsme se, že samotný Pitch Day strávíme mimo půdu Forresta. Sehnali jsme salónek a nocleh v jednom z hotelů v Náchodě. S neznalostí konkrétního tématu a úkolem předpřipravit si pár nápadů jsme se všichni na čtvrtek těšili.
Čtvrtek ráno. A zadání zní: "Navrhni nebo zrealizuj projekt s nejrychlejší návratností investic." Přesun do hotelu jsme byli nuceni o pár hodin odložit, každý z nás musel dokončit hořáky, které nemohly počkat.
15:00 - dorazili jsme do hotelu. První, co nás napadlo: „Kosa jako blázen.“ Naštěstí nic neřešitelného, stačilo pustit topení.
Druhý problém byl trochu horší a podstatně hůře řešitelný. Hotelová WiFi v salónku spadla na úroveň 56K modemů z devadesátých let minulého století. A to jí ještě fandím. Po zabouchnutí dveří za naší trpělivostí, která nás opustila velmi brzy, jsme začali trápit naše datové tarify a z našich mobilních telefonů se na ten den stala APčka.
Připojeni a napojeni (jedna z mála chvil, kdy se servírka přišla zeptat, jestli něco nechceme) jsme začali probírat naše nápady. Některé z nápadů byly předem odsouzeny k záhubě už tím, že neodpovídaly tématu – tedy nepřinášely by rychlou návratnost. Další nápady byly zahubeny rozborem do podrobností a následným rozstřílením na kusy logickými argumenty.
17:00 – stále nic. Žádný použitelný nápad a čas běží. Vypadalo to dost bledě a už se objevovaly myšlenky, zda to neskrečujeme. Pak přišla spásná otázka: „Co Forrest nakupuje a nemusel by?“
Od tohoto okamžiku se rozjela hodně čilá diskuze a po několika pětiminutovkách jsme to měli. Vymyšleno, jen začít programovat. V tu chvíli ale přišel Jakub s návrhem, že i když to vypadalo ze začátku špatně, měli bychom se odměnit. Šlo se na večeři a na jedno.
O nápadu a projektu budu dál hovořit abstraktně, nechceme toho prozatím moc prozradit, ale věřte, že se o výsledek podělíme - hned jak bude funkční a připravený i pro „cizí oko“. A také věřte, že vývoj v současné době probíhá velmi intenzivně.
Po večeři jsme se na to vrhli. Michal na studium konkurence (nevymýšlíme nový produkt, jen chceme vlastní a daleko lepší). Honza začal programovat backend aplikace a vytvořil tak základ nového modulu doEdeeho. Já s Jakubem jsme se zabývali frontendem. Moc pěkně rozděleno. Atmosféra byla úžasná – to nadšení z dobrého nápadu bylo vidět.
Do 22:00 jsme měli hotovou základní funkčnost aplikace. Frontend něco dělal a výsledky posílal backendové aplikaci. Během večera jsme vymysleli i jméno projektu (má co do činění s opičkami) a Michal navrhnul i několik možných podob loga.
Po desáté jsem musel odjet - bohužel jako jediný. Takže informace z tohoto mezidobí třeba doplní kolegové v komentářích pod článkem.
O půl deváté ráno jsem byl zpět v hotelu. Kluci zrovna dosnídali a opět jsme do toho spadli. Dokončili jsme druhou část projektu, kdy backendová aplikace zpracovala uložené výsledky a vracela je opět na frontend. Funkční prototyp aplikace jsme nasadili na firemní intranet (aniž by o tom někdo věděl) a měli tak možnost ukázat živý projekt porotě. Moc času už nezbývalo, doladili jsme prezentaci a hurá zpět do firmy.
Prezentaci porotě shrnu velice stručně – projekt byl představen, prezentace přednesená Michalem byla perfektní a vtipná. Porotu projekt určitě zaujal, protože ještě ten večer na vánoční akci byl náš tým vyhlášen za vítěze nultého ročníku FG Pitch Day.
V FG se Pitch Day konal poprvé a doufám, že ne naposledy. Naprosto mě dostalo to nadšení v týmu, kdy už jsme měli nápad a realizace byla v plném proudu. Osobně si dovolím i říci, že to nadšení pro projekt přesáhlo i první Forrestí hackaton (je dost možné, že za tento výrok mě někteří ukamenují).
Čistý čas na realizaci projektu se nakonec vyšplhal na 6 hodin čistého času (19.30 – 22.30, 8.30 – 11.30). Za tu dobu jsme odvedli pořádný kus práce. Byly tam nedodělky, které projektu ubíraly na takzvaném „wau“ efektu, ale i tak jsme byli spokojeni a přiznám, že i skoro si jisti vítězstvím :)
