Členové rakouské politické strany se obrátili na vídeňský odvolací soud. Požadovali, aby Facebook smazal urážlivé příspěvky mířené na předsedkyni strany. A uspěli. Soud nařídil Facebooku tyto příspěvky smazat a to dokonce nejenom v Rakousku, ale v prostředí celého internetu. Je však vůbec možné něco takového požadovat? O tom mluvil náš analytik Martin Petrášek v sobotním pořadu Online na ČT24.
Kromě toho, že byl měl Facebook mazat příspěvky na mezinárodní úrovni, tak soud navrhl, aby to dělal automatizovaným procesem – myslíte, že se Facebook bude řídit soudním rozsudkem a skutečně podobná omezení zavede?
Tohle vidím velice problematicky. Automaticky detektovat, které slovo nebo slovní spojení se může někomu zdát na cti utrhačské je problematické nejenom v jednodušších jazycích, jako je angličtina, ale v případě květnatého jazyka českého umět automaticky zjistit, který internetový text se může někoho dotknout, je naprosto nerealizovatelné.
Uveďme konkrétní případ brněnské skautky, která se stala terčem nenávistných komentářů, vznikly i různé nenávistné skupiny. Kdyby Facebook v tomto případě reagoval rychleji, vědoměji, je možné, že by se nestala terčem takových útoků?
Nedokážu si představit, jak by Facebook dokázal rychleji a automaticky detekovat, že zrovna diskuze pod touto fotografií se skautkou nabývá takových rozměrů, že je nepříjemná a na cti utrhačská. Tam skutečně technologické možnosti, jak toto odhalit v nějaké extrémní rychlosti, neexistují.
Facebook u soudu argumentoval, že je pouze platformou a nezodpovídá za jednotlivé příspěvky. Také, že se na něho vztahují úplně jiné právní normy, ty v Kalifornii a také v Irsku. Na druhou stranu asi není možné se takhle zvládat odpovědnosti. Jaký kompromis by podle Vás měl Facebook zavést?
Představte si, že by někdo na plot u vašeho domu načmáral nějaký na cti utrhačský text a vy byste byla činěna zodpovědnou za to, že na svém plotě někoho pomlouváte a byla byste trestně stíhána. Já se domnívám, že obhajoba Facebooku je ekvivalent k tomu, co jsem popsal a je zkrátka odpovídající. V technologických možnostech nikoho není ručit za to, co se na platformě objevuje, poněvadž si tam skutečně kdo chce, může napsat, co chce.
Facebook si ve snaze o účinnější potírání dezinformací najal bývalou manažerku deníku New York Times – nějakou snahu tedy projevil. Ale i kdyby Facebook chtěl příspěvky hromadně mazat, je to vůbec možné v tom obrovském množství uživatelů?
Právě to obrovské množství je obrovský problém, protože těch příspěvků, které by se potenciálně mohly někoho dotknout, jsou celosvětově tisíce, nebo spíš milióny. Na jedné straně identifikovat je softwarově je problém a za tím softwarem by musela ještě následovat lidská práce neboli armáda nějakých jazykových specialistů, která by posuzovala každý ten automaticky nalezený příspěvek a hodnotila by, jestli se někoho může dotknout nebo ne. A to je finančně naprosto neúnosné.
Co ostatní velké firmy jako Google a Twitter? Není to totiž jen problém Facebooku, který je mediálně propírán. Jak se tyto sítě staví k mazání nevhodných, nenávistných komentářů?
Jich se vlastně týká to samé, co Facebooku. Jsou si dobře vědomi toho, že mají technologickou bariéru – takové příspěvky identifikovat. Jejich obhajoba je tedy identická s Facebookem a nedomnívám se, že tomu v blízké době bude jinak.
