Nechat si ušít oblek padnoucí na míru je prostě jiná liga. Nejde jen o finální produkt, ale i o to, že z toho servisu okolo si sednete na zadek.
Nakupování oblečení opravdu nemusím. Odkládám to, co to jde, a maximálně jednou za rok vyrazím na lov. A většinou chytnu ty nejhorší kousky z výprodeje, které mi navíc nepadnou. Nevěřím umělým úsměvům prodavaček, které mi tvrdí, že tuhle košili si mohu vzít opravdu ke všemu. Nebo že tenhle model je opravdu letošní trend, ačkoli ho mají v prodeji už třetím rokem. Prostě na nakupování nemám talent.
Jednou jsem se seznámil s člověkem, na kterém bylo zajímavé snad jen to, že mu na jeho vskutku zavalitou postavu skvěle padly kalhoty a ležérní sako. Dlouze si mě prohlížel a stále zdvihal obočí a mně začal být podezřelý. O co mu jde, jsem pochopil z prvních vět našeho rozhovoru, který se týkal připomínek k mé oblíbené košili. Nenosím sandály a bílé ponožky mám jenom na běhání, ale i tak na mě jeho "analýza" poměrně zapůsobila.
Nechal jsem se ještě pár měsíců přemlouvat a poté souhlasil (podotýkám s nezávaznou) návštěvou krejčovského salónu. První, skoro dvouhodinové setkání, vypadalo asi takhle: "Kávu si dáte?" "My si vás změříme." "Klamete tělem!" "Narovnejte se." "Tak jdeme na vzorky: materiál, barva, střih…" "Máte nějakou představu?"
To už jsem nevydržel a musel se přiznat, že nemám ponětí, co se k čemu hodí a co se nyní nosí. V čem mám dobrý pocit? Upřímně, nevím. Jsem zákazník a nevím, co chci. Spoléhám na to, že mi ve všem poradíte.
"Aha, takže ideální zákazník. Projdeme si spolu dotazník, ano?"
Teprve poté to dostalo ten správný směr a spád. Zjednodušeně řečeno: Zjistili si něco o mém osobnostním profilu, aby si potvrdili, že jsem v oblékání více konzervativní, a aby mi nenabídli třeba bílý oblek. Řešili každý detail, měřili všechno více než dvakrát. Kombinovali, vizualizovali, prezentovali a hlavně doporučovali. Stejně jsem to moc nepochopil, ale působilo to na mě tak, že vědí, o čem mluví, a dohromady to dávalo smysl.
Od prvního setkání proběhla ještě jedna zkouška. Během dalších několika týdnů jsme byli domluveni na předání zakázky. Opět jsem se mýlil. Takovou show jsem nečekal. "Vyzkoušejte si to. My si vás prohlédneme a vyfotíme." Pak tu moji fotku položili na stůl a vedle ní dali druhou z prvního setkání, kde jsem byl ještě v "civilu". Nebylo potřeba nic říkat a dodávat. Změna byla patrná a nahradila všechna slova.
Hodilo by se nyní skončit, ale to hlavní teprve přijde. Vedle těch fotografií byl položen ještě jeden dokument. Finální kalkulace. Ano, cena byla několikanásobně vyšší než za konfekci v běžném obchodě, ale ochotně a beze slov jsem zaplatil a s pocitem maximální spokojenosti odešel.
Toto je můj pravdivý příběh a používám ho, když vysvětluji rozdíl mezi standardní kvalitou a weby šitými na míru od Forrestů. Není to jen o tom výsledném produktu. Z toho servisu okolo si musí každý klient sednout na zadek.
