Budovu, ve které sídlí náchodská pobočka FG Forrest, koupilo pro své úředníky město. Forrest se bude muset stěhovat. Sloučit náchodskou pobočku s hradeckou bylo nasnadě, ale vedení se rozhodlo jinak. Forresti v Náchodě zůstanou, jen se přesunou o několik set metrů. Proč, to objasnil v rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes Radovan Jelen, ředitel společnosti.
Radovan Jelen, ředitel FG Forrest, dal na názor zaměstnanců, kteří pro jeho klid mají rádi Náchod. Firma navíc nechce opouštět region, kde podporuje dětské oddělení nemocnice, umělecké školy nebo sportovní klub.
„Finančně by pro nás bylo výhodnější sestěhovat se do Hradce, ale na vše nelze nahlížet optikou ekonomiky. To nejcennější, co má firma, jsou zaměstnanci. Pokud pamatuji za sedmnáct let, teď je úplně nejhorší situace se sháněním kvalitních lidí.
V Praze je trh náročnější a fluktuace větší, navíc my jsme si vybrali obor IT, v němž v republice chybí desítky specialistů. V oboru prakticky není nezaměstnanost a strmě stoupají mzdy, a to i v regionu,“ říká jednačtyřicetiletý šéf firmy Radovan Jelen.
Pobočku v Náchodě však v zásadě nepotřebujete, či ano?
Dlouho jsem bydlel v Náchodě a před devíti lety jsem se s rodinou přestěhoval do Hradce Králové, abych to měl na půl cesty mezi Náchodem a Prahou. Také jsme si mysleli, že náchodská pobočka se postupně vylidní a časem ji zrušíme.
Po deseti letech jsme ale zjistili, že počet zaměstnanců je tu pořád stejný. Sice se tu těžko hledají, ale když už někoho přijmeme, jednoho dva lidi ročně, zdejší zaměstnanci jsou loajální a pořád je tu 25 lidí, skoro polovina firmy.
Nemohl jsem riskovat, že se nám rozutečou, pokud bychom se sestěhovali do Hradce. Asi polovina s tím měla problém. Máme tu lidi, kteří by se stěhovat mohli, ale do větších měst nechtějí, případně kdysi odešli a zase se vrátili.
Nakonec se ukázalo, že je to naše obrovská konkurenční výhoda. My zaměstnancům umožňujeme pracovat na jakékoli pobočce, zároveň i doma. Třídenní home office není problém, přístup k datům máme odkudkoli.
Má firma s vaším záběrem problém přitáhnout lidi?
Je to velký problém. Trh funguje tak, že firmy si nevybírají zaměstnance, ale oni si vybírají firmu, kde chtějí pracovat. Je to úplně opačný přístup, než lidé byli zvyklí. Tady ve výrobních závodech v regionu to, myslím, personalisté ještě moc nepochopili.
Přetahování pracovníků existuje a už se začíná zvyšovat výše mezd. Pokladní v supermarketu měla ještě nedávno 13 tisíc hrubého, ale dnes Lidl láká na 24 tisíc, což je důsledek. Mzdy však nemohou růst do nekonečna.
To se právě stalo v IT, kdy člověk dostává nabídky mezi 70 až 120 tisíci hrubého měsíčně, což jsou opravdu velké peníze. Pokud je to nadnárodní firma nebo společnost dotovaná investorem, může si dovolit přetáhnout lidi na nějakou dobu, ale dlouhodobě je to neudržitelné.
Na co lákáte lidi vy?
Nechceme přetahovat lidi penězi. Zaměstnanec je pro nás na prvním místě, chceme lidem naslouchat, dávat možnost jiných výhod. Říká se tomu work-life balance. Můžete mít na prvním místě majetek, pořídíte si dům a bazén, ale šťastnými vás to neučiní.
Kdo není spokojený v práci, není pak spokojený ani doma. Vyváženost mezi pracovním a osobním životem je pro nás klíčová. Nenutím lidi pracovat dvanáct a víc hodin denně. Sám jsem si to vyzkoušel a dlouhodobě to nevychází.
Dneska už nefunguje vymačkat lidi jako citron a vyměnit je, protože nejsou. Než lidi zaškolíme, aby byli připraveni pracovat na projektech, trvá to až dva roky. My chceme spolupracovat s lidmi alespoň pět let, ale spíš to orientujeme, aby zůstali aspoň deset.
Přistupujeme k nim s vědomím, že peníze nejsou všechno, důležitá je spokojenost, kvalitní projekty, čas na soukromý život.
Jak se na to dívají zaměstnanci?
Co na firmě oceňují, je volnost. Nás zajímají výsledky, ale nikdo nehlídá, kolik hodin kdo pracuje. Lidé si chtějí vybrat projekty, na kterých budou pracovat, kolegy, s nimiž se na tom budou podílet, a v čase, který jim nejvíc vyhovuje. Někdo si jde zaběhat přes den, někdo je skřivan, někdo sova.
Důležité jsou samozřejmě i peníze. Ale když dosáhnete určité úrovně, pak už lidé z IT takové rozdíly v částkách nevidí.
Nebyl vám Náchod od počátku malý?
Když jsme začínali, pořád jsme odtud chtěli pryč, protože je to malé město a malé zakázky. Začali jsme jezdit do Prahy, obcházeli velké firmy, nejdřív se nám nedařilo. Velké firmy nám nedůvěřovaly. To jsme překonali, ale trvalo to pět let.
Pak jsme zjistili, že naopak to, že jsme i v regionu, naši klienti berou jako výhodu, protože na jejich projektu pracuje náš stejný tým. Je tu i výhoda nižších nájmů.
K velkým zákazníkům jste se dostali výběrovým řízením?
Ano, v roce 1999 jsme získali jako prvního velkého klienta skupinu GE, dnes Moneta. Pak jsme dostali zakázku od Komerční banky, McDonald’s a pak už to jelo setrvačností samo. Díky referencím jsme začali získávat významné klienty, nyní jich máme kolem šedesáti a pečujeme o ně dlouhodobě.
Tenkrát jsme začínali v oboru, kterému nikdo nerozuměl, což je tvorba webů a webových prezentací, kde jsme ohromně rychle vyrostli, než vznikla konkurence. Nyní patříme mezi lídry.
Teď se více orientujeme na e-commerce, tedy na tvorbu e-shopů a řešení on-line prodeje. Významným klientům pomáháme prodávat zboží, produkty a služby. Zároveň weby i e-shopy po pěti letech inovujeme. Dvě třetiny poptávek, které nám přijdou, musíme odmítat.
Jak se měří úspěšnost webů nebo e-shopů?
Ve výběrových řízeních musíte prokázat efekt pomocí tvrdých čísel, tedy že zvýšíme počet uživatelů webu, zvýšíme počet objednávek nebo tržby, případně ušetříme náklady na oslovení jednoho uživatele, který zanechá své kontaktní údaje. Buď jde o vydělané peníze, nebo o úspory.
Článek vyšel v Mladé Frontě Dnes, v plném znění si ho můžete přečíst i v našem archivu.
